Hrad Zvěřinec

Hrad Zvěřinec stával na skalnatém výběžku v lese se stejným jménem. Zdejší kopec si za své sídlo už vybrali kdysi obři, Bójové, rytíři i Páni ze Zvěřince.

Podle Schallera se hrad jmenoval Krakov a les jej ohraničující Zvěřinec. Z hradu samotného se nedochovalo takřka nic. Jen zbytky valů, základů první brány a několika hospodářských budov. Ze severu byl chráněn příkrou skalní stěnou. Na východě byla opevněná strmá stráň. Na jihu byly vykopány asi osm metrů široké a několik metrů hluboké příkopy. Jejich zbytky byly bohužel zasypány, a když se na hradě v šedesátých letech minulého století pořádaly zábavy, byly jejich zbytky rozhrnuty buldozerem, aby mohl na hrad vyjet traktor s pivem. Podle Šimečkova plánu vedla přístupová cesta přes příkop až k první bráně. Vlevo od ní stála hospodářská budova, která se táhla ve dvojím zalomením i po západní straně celého předhradí až k baště. Vpravo nejspíš stávala strážnice a do pravého úhle stála nad příkrým svahem další budova. Nejspíš hlavní palác. Na malé skále stával zadní hrad s dřevěnou strážní věží. Přístup k ní byl nejspíš po dřevěné lávce z vedlejšího stavení.

Hrad samotný byl postaven někdy v první polovině 14. století. První zmínka je z roku 1362, kdy se připomíná Mareš (někdy též Martin) ze Zvěřince. V letech 1362 - 1378 byl se svými bratry Heřmanem a Kunrátem (Konrádem) z Chvojna patronem jesenického kostela. Po něm vládli na hradě jeho synové Bohuše a Mikuláš. Ti jsou známi tím, že se několik let hádali s Jesenickým farářem o desátky. Co nešlo dohodou, vyřešili bratři silou. Uvěznili faráře na hradě a jeho dům spálili. Po čase se z kraje odstěhovali a hrad koupil roku 1412 Václav, který se psal ze Zvěřince, ale pocházel z jiného rodu. Údajně u něj na hradě pobýval Mistr Jan Hus v době, kdy se zdržoval na jihočeském venkově. Faktem ale je, že Václav připojil svou pečeť na stížný list po Husově upálení v Kostnici.

Dalším známým majitelem byl Arnošt Leskovec, za jehož vlády plenili hrad táboři. Od roku 1471 patřil už neobydlený a zpustlý hrad Růtům z Dírného. Ale Oldřich Růt nebydlel již na hradě, nýbrž pod ním na statku Úlehle. V 16. století vlastnili hrad bratři Bohuslav, Chval, Jan, Petr, Václav a Vilém Růtové z Dírného. Ti prodali hrad Alžbětě z Koutů, manželce Mikuláše Měděnce z Ratibořic. Ještě roku 1573 se jeho syn Petr psal "seděním na Oulehli pod zámkem Zvěřincem."

V dalších staletích hrad už jen pustl a díky větru, vodě, bujné vegetaci a vynalézavým chasníkům z okolí skoro vymizel z povrchu zemského.

Trojice možných příčin zpustnutí hradu a jedna pověst k tomu

1. Podle N.A.Vlasáka byl hrad zbořen v čase občanských válek za panování Jiřího z Poděbrad někdy kolem roku 1467

2. Podle A.Sedláčka se Leskovci jež drželi hrad po Václavovi zdržovali převážně na Bechyňsku a Čáslavsku. Proč teda cpát peníze do oprav hradu, který byl tak daleko

3. Dalším důvodem mohl být nedostatek vody a její obtížné získávání a dopravování na hrad. Zbytky dvou malých rybníčků (či nádrží) byly totiž objeveny až pod východní strání asi padesát metrů pod hradem

4. A verze poslední trošku pohádková. V hlubokém lese na Bílé skále stál hrad. Rytíř toho hradu měl za manželku sestru zvěřineckého pána. Byl dobrý hospodář a měl všeho hojnost. Zato zvěřinecký pán si hleděl více lovu a kostek a o dvůr se vůbec nestaral. Čím více hrad upadal, tím víc záviděl svému švagrovi, až ho začal nenávidět. Jednou pán z Bílé skály odjel na dlouhou cestu. Tehdy se zvěřinecký pán sebral a vypálil mu hrad do základů. Když se rytíř vrátil domů, proklel paliče a s rodinou odešel z kraje.

Zvěřinecký pán jednou na lovu zabloudil až na Bílou skálu. Tam se vysmál švagrovu proklínání. V tom obloha zčernala blesky a hromy se míhaly vzduchem. Pak se ozval hrozný rachot a nad Zvěřincem se zvedl sloup prachu. Pán pobídl koně domů. Tam, kde stál hrad, zbylo jen kamení a ruiny. Pak pobídl koně, vyjel až na skálu a vrhl se i s koněm do hlubiny. Tolik praví pověst.

Hrad Zvěřinec podle ing. Rudolfa a Augusta Sedláčka z roku 1911 s popisem:

(1) cesta po (2) nasypané dráze a skrze (3) násep přes (4) vyzděný příkop k východu zavřený malým náspem. Vedle (5) dlouhého stavení (6) je prostá první brána, pak (7) vrátnice (?) a zbytky (8) druhého stavení, snad paláce. Před ním (9) vyvýšenina, před ní (10) dvůr, na němž znatelné hromady kamení, (11) skalní bašty, (12) zasutý příkop také někdy zazděný, (13) stavení horního paláce, nyní prohlubenina po sklepích, (14) místo horní brány, (15) skalní výběžky na způsob bašt, (16) propadlý sklep, (17) věžiště a nyní žulový povrch hory, kde bývala okrouhlá věž, přístupná jen z vedlejšího stavení, (z) skalní ústup vzniklý lámáním kamene při stavbě hradu, pokrytý drobným nespotřebovaným kamením.

 

Použitá literatura

August Sedláček - Hrady, zámky a tvrze Království Českého díl XV.

Čeněk Habart - Sedlčansko, Sedlecko, Voticko Díl IV.

A.N.Vlasák - Okres Sedlecký

Karel Bazal - Paměti plané růže

Pavel Toufar - Český Meran - tajemnou českou krajinou

ing. Pavel Kozák - Tajemná místa od Blaníku k Sušici

© 2012 – Savana.cz, vytvořeno pomocí systému Hostedit.cz